Poznámky o orientačním běhu, vzdělávání, práci a dalších věcech, které mne v životě zaujmou.
Píše Honza Sládek.
Ondra Válka se dneska na twitteru poptal, zda náhodou neznáme nějaký článek od renomovaného autora o tom, že kódování není podřadná práce pro každého a že vyžaduje úsilí.
Povídal jsem mu na to, že ale dneska je kódování skutečně skoro pro každého a že mu tudíž žádný článek nedoporučím. Ondra sám našel článek od Honzy Řezáče, se kterým musím trošku nesouhlasit.
Nebo nesouhlasit, to máte takhle… záleží na tom, kde nastavíte laťku pro to, co je podřadná práce. Honza Řezáč píše, že dobrý základ pro kodéra jsou pravidla přístupnosti, holy grail, FIR, sliding doors, POSH, CSS Sprites či Mikroformáty. S tím by se dalo souhlasit, článek je ale z roku 2007, dneska by přibylo ještě asi HTML5.
Jenže pro mě jsou všechny tyhle věci jen nástroje. Prostě věc, kterou se naučím používat a naučí se ji používat i opice za 2 - 3 banány. A pro mě je něco, co může dělat opice za banány, obyčejná, rutinní, práce. Prostě řemeslo. (Čímž neříkám, že na řemeslu je něco špatného, spoustu lidí dělá řemeslo celý život a jsou šťastni. Jen nejsem jedním z nich.)
Pokud má být kodéřina něčím víc, tak nad ní kodéři musí začít jinak přemýšlet. Pochopitelně mít tyhle techniky a technologie v malíku a zabývat se obsahem webu, ne jen jeho vzhledem. Používat progressive enhancement a umět si ho obhájit. Dbát na znovupoužitelnost CSS kódu, neustále vymýšlet, jak něco udělat lépe a standardněji. A pochopitelně se nebát zahazovat roky znalostí a nahrazovat je novými. Protože prohlížeče se řídí kupředu.
Jenže dneska se tohle prostě nepozná… Tož třeba časem s nástupem sémantiky?
Mimochodem Ondra Válka zmiňuje Andyho Clarka a Erica Meyera jako příklady dobrých kodérů. S Andym rozhodně souhlasím, nejsem si teď jist, co teď dělá Eric, dlouho jsem od něj nic nečetl… Každopádně to je legenda. A mimochodem - Andy Clark píše knížku “It’s Hardboiled”, na kterou se hodně těším a vy byste měli taky. Pokud to tedy s kodéřinou myslíte vážně. ;)
V sobotu 27. 3. byl v Praze půl maraton, orienťáci si na ten svůj zajeli v neděli k Plzni.
Trať dlouhá 17,6km vzdušnou čarou s převýšením 550m slibovala nevšední zážitky všeho druhu, předpověď počasí pak déšť. Takže závod s 3P (Parádní předstartovní podmínky).
I já jsem vyběhl na tuto trať a po dvou a půl hodinách se zase vynořil z lesa. Živý a bez zranění (kromě nepatrného studu za to, že mi dal vítěz asi 51 min.). Nabízím pár poznámek ze závodu:
Organizátorům palec nahoru za pěkný závod, palec dolů za naprostou neochotu a aroganci.
Od 1. 1. 2010 se přejmenoval Český svaz orientačního běhu na Český svaz orientačních sportů. Argumentace tím, že už existuje i MTBO (orienťák na horských kolech), mi přijde rozumná a změna názvu se mi docela líbí.
Sliboval jsem si od změny také to, že by se uvnitř ČSOS mohlo něco pohnout a někdo by mohl konečně něco provést s tím šíleným webem.
Inu, nepovedlo se. Měsíc a něco po změně názvu nemá ČSOS ani nové logo, krajské svazy nemají jasný pokyn zda se přejmenovat a tak třeba Praha se stále jmenuje Pražský svaz orientačního běhu.
Chápu, že je ekonomická krize, svaz dostal mnohem méně peněz od státu a tak prostě nemá na to zaplatit profesionální logo a web.
Co ale nechápu je, že se ani nepokusil požádat orienťáckou komunitu o pomoc. Orientační běh dělá spoustu velmi nadšených lidí, mnoho z nich jsou lidé pracující v IT. Většina z nich je také zvyklá pomáhat s pořádáním závodů svému klubu či trénovat děti a žádnou finanční odměnu za to nedostávají ani neočekávají.
Neříkejte mi, že by se nenašlo pět maníků, kteří by dali dohromady rozumnou grafickou identitu svazu a poupravili web tak, aby se v něm někdo vyznal.
Asi to půjdu zorganizovat.
Chvílemi by člověk spadl ze sedadla smíchy, chvílemi by brečel. Velmi uvěřitelný film o životě v krizi, o prázdnosti úspěchu, který nemám s kým sdílet a to vše v typicky Reitmanovském provedení. Po takovémhle filmu se člověk prostě musí zamyslet, co je pro něj v životě skutečně důležité.
Celkově jeden z nejlepších filmů, které jsem zatím viděl. Jason Reitman potvrzuje, že když už něco natočí, stojí to za to.
Běžte se na to podívat do kina, vemte s sebou někoho, koho máte rádi a ujistěte se, že film je v původním znění. Nebudete peněz za lístek listovat.
Nikdy jsem si nedával novoroční předsevzetí, ale letos jsem si jich pár dal. Jedno z nich bylo se poměrně výrazně zlepšit v orientačním běhu. Mám za sebou první měsíc pravidelných výběhů a naběháno asi 100km, což mi na úvod nepřijde špatné. Rád bych se s vámi podělil o pár dojmů.
Není nic horšího než běhat bez plánu. Na začátku jste plni energie a chuti si něco dokázat, přetrénujete se a leda se zraníte, onemocníte a odpadnete.
Důležité je mít cíl. Je dost těžké sám sebe v -10°C vyhnat ven. Cíl pomůže. (A že chcete být štíhlý a fit není dobrý cíl. To můžete rovnou doma udělat pár dřepů a kliků.)
Cíl je hlavně dobrý pro sestavování plánu tréninku. Přizpůsobte svůj trénink svému cíli, jinak se může stát, že sice natrénujete, ale na něco úplně jiného.
Trénuji pro tratě H21L v orientačním běhu. Přeloženo do lidštiny to znamená - chlapy od 21 do 35 let, co běhají na závodech nejdelší, nejdrsnější a nejkrásnější tratě. Tratě mají různé délky, ale řekněme, že průměrně jsme v lese okolo 50-80 minut.
Musím být schopen to v lese uběhnout. V lese jsou klacky pod nohama, kopce, bažiny, borůvčí po kolena, skály, kameny a tak dále. Jinými slovy musím trénovat od síly, přes rychlost a vytrvalost, po obratnost. A do toho potřebuji klidnou hlavu, abych v rychlosti našel v mapě nejlepší postup. Inu, orienťák je sport s velkým S.
Připravit na tohle tréninkový plán není jednoduché. Vím o trénování docela dost, ale stejně jsem raději googlil. A vygooglil jsem skvělou stránku o přípravě irské juniorské reprezentace a dle rad v dokumentech jsem připravil následující tréninkový plán.
Tréninkový cyklus trvá 3 týdny. První týden dělám vše na 100%, druhý na 120% a třetí na 80%.
Zatím se mi daří to poměrně dodržovat. A již po prvním měsíci na sobě pozoruji výrazná zlepšení rychlosti i vytrvalosti. Nedělá mi problém stačit na tréninku lidem, kteří by mi ještě v prosinci hravě utekli. Překvapuje mne to. I když je ještě víc. ;)
Jsem zvědav na první závody, které budou ke konci března.
Co vy? Běháte? Jak trénujete?
Místo pro příležitostné poznámky o orientačním běhu, vzdělávání, práci a životě.
Pokud vás zajímají spíše mé odborně zaměřené články o sémantice a uživatelských rozhraních, koukněte na withoutanswers.com (v angličtině).
P.S.: Až jednou bude nálada, tak sjednotím vzhled blogu a mé domovské stránky.
